Zatím jsem se spíš bránil tomu, abych hodnotil „naše“ prezidentské kandidáty. Jednak jsem počítal s tím, že dojde k pročištění pelotonu jednadvaceti kandidátů přímo na ministerstvu vnitra. A tak z jedna dvaceti potenciálních kandidátů jich po "čistce" provedené na MV skutečně najednou zbylo jen devět.

Ministerstvo vnitra (MV) podle všeho (k metodě své práce nevydal MV žádný popis jejího algoritmu) prověřovalo „namátkově“ podpisové listiny podepsané českými občany na podporu jednotlivých prezidentských kandidátů. A zjistilo, že řada z nich prostě nemá podpisy na podpisových listinách v pořádku. Přitom u jednoho z kandidátů, pana Diviše, MV vydestilovalo po této kontrole, že k 50 tisícům podpisů jich prý chybí cca 110. Obávám se, že MV by u takto těsného negativního rezultátu mělo provést celkový přepočet a kontrolu všech podpisů u tohoto kandidáta.

Dnes (út, 28. 11.) vyšel velký rozhovor s generálem Pavlem v deníku E15. Pan generál sděluje své názory, které jsou vlastně totožné s názory současné české vlády. Zbraňové systémy to znamená brát hlavně z Ameriky a vůbec se pěkně vyzbrojit, ať to stojí, co to stojí. To, že ve státním rozpočtu platí rovněž zákon o zachování hmoty, o tom pan generál prostě neuvažuje. Ber, kde ber. Máme prý svoje závazky. Tedy ne k českým občanům, ale k Pentagonu. To znamená, dostat se – ať to stojí, co to stojí – pokud jde o výdaje na obranu, na 2% HDP. Pan generál si vůbec neuvědomuje, a tím nechci zrovna říci, že je agentem zpravodajských služeb Spojených států, že pokud budeme v jedné kapitole státního rozpočtu přidávat během krátké doby desítky miliard korun (z letošních 92 mld. Kč to za dva roky chce Fialova vláda dotáhnout na 150 – 160 mld. Kč), pak to znamená, že prostě nebudou peníze na výstavbu nových silnic, na jejich opravy, na zdravotnictví, školství, sport, prostě nanic, co by bylo potřeba více. A přihlédneme–li k inflačnímu růstu, znamená to, že reálná výše výdajů prakticky ve všech kapitolách státního rozpočtu, tedy kromě obrany, bude významně klesat.

Pokud jde o premiéra, Pavel nepočítá s tím, že by chtěl jmenovat premiérem A. Babiše, a to ani v případě, že by se se svou stranou stal vítězem sněmovních voleb. Říká to zcela jasně. Také v jiných oblastech jeho rozhovoru jsou zajímavé informace. Pavel chce vrátit Česku „řád a klid“. Za starého režimu jsme často slýchali, že lidé potřebují klid na práci. A prý nás trápí chaos a nejistota i nyní. A tak to pan generál chce všechno postavit do latě.

Pokud jde o budování dvou bloků JE Dukovany, je pan generál rád „že z okruhu možných dodavatelů, zmizelo Rusko“. Vůbec ho nezajímá finanční stránka věci, a to že ruská, případně čínská nabídka, vzhledem k tomu, že tyto země aktuálně stavějí ve světě nejvíc jaderných reaktorů, by byly nejspíš nejlevnější. Lze to říci celkem s jistotou, takže i pan generál souhlasí s tím, abychom měli perspektivně dražší elektrickou energii. Je to logické, protože když se zvýší pořizovací náklady jakékoliv stavby, tak se to promítne v ceně produktu, v tomto případě v ceně elektrické energie. Ale lidem jako je Fiala, Pavel a spol. je úplně jedno, že budou občané platit více peněz za energie, což už snad skoro ani nejde. Naštěstí, výstavba bloků bude trvat alespoň dvacet let (ještě nejsme ani na jejím začátku), takže se na ty, kteří způsobili dražší elektrickou energii pro lidi a pro podnikatelský sektor trochu pozapomene.

Jen stále čekám, kdy naši přátelé z pražské kavárny dojdou k názoru, že pan generál není jako bývalý školitel agentů to pravé ořechové. Na něco podobného přišli před deseti lety s kandidátem Fischerem, kterého pak na billboardech oblékli ve vrcholu volební kampaně do milicionářské uniformy. Tím ho vyřídili u pravicových voličů.

Paní ex–rektorka Mendelovy univerzity je vlastně klonem generála Pavla. Paní Nerudová je také stoupenkyně společenské solidarity naruby. Poté, co se Fialova vláda zbavila svým rozhodnutím o zrušení EET každoročně až 15 miliard korun potenciálních příjmů státního rozpočtu (což ještě zvýšilo současný strukturální deficit státu ve výši 200 mld. Kč), se D. Nerudová vyjádřila: „Pokud chceme po občanech, aby věřili státu, musí stát nejprve věřit občanům. Zrušení EET vítám a věřím, že je to jeden z prvních kroků při opětovném nastavování vzájemné důvěry“. Paní Nerudová je makroekonomka. Nedávno se exprezident Klaus na její konto vyjádřil, že by jí nedal ani zápočet. Já s tím souhlasím. Zavedení EET (ačkoliv jsem také živnostník) jsem přivítal, neboť daně z příjmu přeci nemohou v téhle zemi platit jenom zaměstnanci. To by nebylo spravedlivé.

Připomenu pár čísel. Když jsem byl předsedou vlády v roce 2005, činil výběr daně z příjmu OSVČ cca 26 mld. Kč. O rok později (2006), když jsme zavedli daňové paušály a společné zdanění manželů už to bylo „jen“ cca 16 mld. Kč. Ale na konci vlád ODS už výběr daně z příjmů OSVČ nedosahoval ani 1 mld. Kč. To je sešup, co. Tak všichni zaměstnanci budou platit daně a OSVČ je budou platit tak nějak dobrovolně.

Kandidátem, který má odlákat hlasy levicových voličů od A. Babiše, je maršál bez vojska, předseda odborů Josef Středula. Nejen, že ten dobrý muž nemá vysokou školu, což by mu snad v jeho původní profesi nemuselo vadit, ale přeci jen bych to považoval za jakýsi silný kvalifikační předpoklad pro výkon funkce prezidenta. Jak se takový člověk bez univerzitního vzdělání má cítit např. mezi lidmi s nejvyšší možnou kvalifikací? Ale Středulovu kandidaturu prý vymysleli Sobotka s Pokorným, aby to osolili Babišovi, svému „oblíbenci“.

K prezidentské kandidatuře se ovšem Středula dostal tak nějak zadním vchodem, přímo bych řekl zadními vrátky. Když nebyl schopen předložit MV 50 tisíc podpisů, což je u šéfa odborů opravdu ukázka politické nemohoucnosti anebo jeho nízkého vlivu v rámci odborů, když nebyl schopen vydestilovat z několikaset tisíc odborářů 50 tisíc podpisů. A tak jej museli nominovat vesměs pravicoví senátoři s nadějí, že alespoň trošku poškodí v prvním kole kandidatury A. Babiše. Takže to bude jediný výsledek volby v případě tohoto prezidentského kandidáta.

Je to smutné představení. Ukázkou jeho skutečného vlivu na veřejnost byla akce pořádaná odbory počátkem října. Při odborářské demonstraci se na rozlehlém Václavském náměstí "tísnilo" pod tribunou odborářských šéfů pouhé 4 tisíce demonstrujících.

A tak se objevili na politické scéně počátkem září jiní,kteří převzali opozičně–odborářskou pozici a dostali na své akce desetitisíceobčanů. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. J. Středula se tak stal jistou nadějí(ne velkou) pravice, že odčerpá nějaké hlasy A. Babišovi.

Strategie A. Babiše, pokud jde o vedení prezidentské volební kampaně, je alespoň pro mě silně nejasná. Budu věřit tomu, že se poučí z prokaučování druhého kola senátních voleb počátkem podzimu. Pokud ale bude dělat stejné chyby jako tehdy, může pro něj prezidentská volba dopadnout velmi špatně.